
O čem je pohádka?
Nad mraky visí stříbrné zvonečky, které zazvoní pokaždé, když někdo udělá něco laskavého. Jeden zvoneček ale ztratil hlas. Andělka Světlunka s ním sletí do zasněžené vesničky a v oknech domků objeví, co zvoneček opravdu potřebuje. Poselství: i malá laskavost je slyšet.
Jak zní pohádka Andělka a zvoneček?
Vysoko nad mraky, tam, kde se hvězdy třpytí i ve tmě, visí maličké stříbrné zvonečky. A víš, kdy zvoní? Pokaždé, když někdo na zemi udělá něco laskavého. Cink!
Jednoho zimního večera letěla mezi hvězdami malá andělka Světlunka. Najednou si všimla zvláštní věci. Jeden zvoneček vůbec nezvonil. Visel na své hvězdičce a ani se nepohnul.
Světlunka do něj jemně ťukla. Ťink… Ozval se jen sotva slyšitelný hlásek.
„Copak se ti stalo?“ zašeptala. Zvoneček mlčel.
„Neboj se. Něco spolu vymyslíme.“
Opatrně ho vzala do dlaní. „Možná potřebuješ nějaký veliký zázrak!“ A snesla se s ním dolů, k zasněžené vesničce.
Byla tichá noc. Sníh pomalu padal na střechy a v oknech svítila teplá světýlka. Světlunka se rozhlížela po velikém zázraku. Ale nikde žádný neviděla.
Až najednou… V jednom okénku někdo opatrně přikryl dekou spící kočičku. Aby jí bylo hezky teplo.
Cink! Zvoneček se maličko rozezněl.
„Slyšela jsem tě!“ zaradovala se Světlunka. A tiše zašeptala: „Cink, cink, potichoučku, dobro roste po kousíčku.“
Letěla dál. V dalším domku někdo půjčil svou měkkou šálu tomu, komu byla zima.
Cink, cink! Zvoneček zazvonil zase o něco jasněji.
A v posledním okně? Tam se po podlaze rozsypaly papírové hvězdičky. Někdo si klekl a pomohl je posbírat. Jednu. Druhou. Třetí.
Cink, cink, cilink! Zvoneček znovu našel svůj stříbrný hlas.
„Už tomu rozumím,“ zašeptala Světlunka. „Nepotřebuješ veliký zázrak. Stačí malé laskavosti.“
Odnesla zvoneček zpátky mezi hvězdy, pověsila ho na jeho místo a jemně ho pohladila. Zvoneček se tiše zhoupl. Cink…
dobro roste po kousíčku.
A možná jednou zazvoní některý nebeský zvoneček i díky malé laskavosti, kterou uděláš.
Teď už celá vesnička spí. Sněhové vločky pomalu tančí za okny. Hvězdy tiše svítí. A vysoko nad mraky zní poslední maličké… cink.
Dobrou noc.
Jak pohádku číst před spaním?
Čtěte pomalu a tiše. Slovo „cink“ říkejte jemně, nezpívejte ho. Ke konci zpomalujte a po posledním „dobrou noc“ už nic nepřidávejte. Říkanku „Cink, cink, potichoučku“ může dítě říkat s vámi.
O čem si s dítětem po pohádce povídat?
- Jakou malou laskavost dnes někdo udělal? Pro tebe, nebo ty pro někoho?
- Koho bys zítra mohl potěšit? Kamaráda, souseda, zvířátko?
Další pohádky najdete v přehledu Pohádky na dobrou noc.
Časté otázky
Pro jak staré děti je pohádka vhodná?
Pro děti zhruba od tří do šesti let. Čte se asi tři minuty.
Jaké je poselství pohádky?
I malá laskavost je slyšet. Dobro nepotřebuje veliký zázrak, roste po kousíčku.
Jak pohádku číst, aby dítě usnulo?
Pomalu a tiše, s pauzami. Slovo „cink“ říkejte jemně a ke konci zpomalujte. Po posledním „dobrou noc“ už nic nepřidávejte.