Štědrá noc ve chlévě

Kuba spí v seně ve chlévě a kolem něj kráva, telátko, koza, ovečka, kůň, slepice, kohout a pes

Poslechněte si pohádku

Štědrá noc ve chlévě, namluvená pohádka (6:47)

O čem je pohádka?

Na samotě za vsí bydlí Kuba s dědou a ve chlévě kráva Stračena s telátkem Malinou, koza Líza, ovečka Bělka, starý kůň Ryzák, kohout Kokrhel, slepice a pes Flíček. Děda řekne, že o půlnoci zvířata mluví. Kuba se rozhodne, že to nezaspí. Poselství: kdo s námi žije, vidí i ty malé věci, které děláme s láskou.

Jak zní pohádka Štědrá noc ve chlévě?

Na samotě za vsí stála chalupa a vedle ní chlév. Bydlela tam kráva Stračena a její telátko Malina, koza Líza, ovečka Bělka, starý kůň Ryzák, kohout Kokrhel a pět slepic na bidýlku. Ve dveřích, na pytli, spal pes Flíček. A v chalupě bydlel Kuba s dědou.

Na Štědrý den po večeři řekl děda: „O půlnoci zvířata mluví. Lidskou řečí. Jenom jednou do roka.“

„A co říkají?“ zeptal se Kuba.

„To nevím,“ řekl děda. „Já jsem to vždycky zaspal.“

Kuba se rozhodl, že on to nezaspí. Vzal si kožich, čepici a dvě deky a děda mu ve chlévě udělal pelíšek v seně, hned vedle Stračeny. Sám si sedl na lavici u dveří.

„Počkám s tebou,“ řekl.

Ve chlévě bylo teplo od zvířat. Stračena přežvykovala, Ryzák občas přešlápl a slepice si na bidýlku čechraly peří. Kuba ležel v seně s očima dokořán a poslouchal. Děda na lavici zíval. Pak zíval Kuba. Pak děda zachrápal. A když v dálce na kostele začalo odbíjet dvanáct, Kuba už spal také, s čepicí přes oči.

Odbila poslední rána a ve chlévě se ozvalo:

„Tak. Je to tady,“ řekla Stračena a polkla. „Dobrý večer vespolek.“

„Dobrý večer,“ zafuněl Ryzák. „Tak jsme se zase po roce dočkali.“

„Kikiri… totiž, dobrý večer!“ vyskočil kohout Kokrhel na bidýlku. „Konečně! Celý rok umím říct jenom kikirikí, a teď…“

„Pst,“ zabručel Flíček ode dveří. „Ne tak nahlas. Kluk spí.“

„Promiňte,“ zašeptal kohout. „To je zvyk.“

„Celý rok jsem mlčela,“ řekla koza Líza. „A zase jsem nikomu nestihla říct, co si o tom myslím.“

„Tak to řekni teď,“ řekl Flíček. „Ale potichu.“

Telátko Malina zamrkalo a podívalo se na mámu. „Mami? Já umím mluvit?“

„Jenom dnes v noci,“ řekla Stračena. „Tak si to užij.“

Malina chvíli přemýšlela, co by tak řekla. Pak řekla: „Bú.“

A všichni se smáli. Potichu, aby Kubu nevzbudili.

Pak se všichni podívali na Kubu v seně.

„Chtěl nás slyšet,“ řekla Stračena. „Celý večer se díval, jestli už otvírám pusu.“

„A usnul,“ řekl Ryzák. „Jako jeho děda. Jako dědův táta. Ještě nikdo z nich to nevydržel.“

Líza zamečela, jako když se směje.

Pak si povídali o roce. Ryzák vyprávěl, jak na jaře oral pole za potokem a Kuba seděl celou cestu na jeho hřbetě a držel se hřívy. „Pořád říkal hyjé,“ řekl Ryzák. „I když jsem šel. Já šel, a on říkal hyjé. Ale nevadilo mi to.“

Stračena vyprávěla, jak se jí v dubnu narodilo tele a Kuba mu vymýšlel jméno celý týden. „Chtěl, aby se jmenovalo Pondělí,“ řekla. „Protože se narodilo v pondělí. Děda mu to nakonec vymluvil.“

„Pondělí?“ vyhrkla Malina. „Já bych byla Pondělí?“

„Byla,“ řekla Stračena.

„Malina je lepší,“ řekla Líza.

Malina se zamyslela. „Pondělí bylo taky hezké,“ řekla nakonec.

Z bidýlka se ozvala nejstarší slepice, kropenatá. „A vejce nám sbírá on. Každé ráno je počítá. Pokaždé se splete. Jednou jich napočítal devět, a bylo jich šest.“

„To je tím, že počítá i ty, které by chtěl,“ řekla Líza.

Ovečka Bělka zatím mlčela. Byla ze všech nejtišší. Teď se ale ozvala: „Mně na jaře pomáhal, když mě stříhali. Držel mě a celou dobu mi povídal o rybách.“

„O rybách?“ divil se Ryzák.

„Nevím proč o rybách,“ řekla Bělka. „Ale pomohlo to.“

„A mě,“ řekl kohout a narovnal se, „mě učí kokrhat. Každé ráno si stoupne na plot vedle mě a kokrhá se mnou.“

„A jak mu to jde?“ zeptala se Bělka.

Kohout se zamyslel. „Na kluka dobře.“

Pak bylo chvíli ticho. Stračena přežvykovala. Ryzák si položil hlavu na přepážku.

„A ty, Lízo?“ zeptal se Flíček. „Co jsi chtěla říct? Celý rok?“

Líza si odfrkla. „Že mi v létě zapletl vousy do copánku.“ Chvíli mlčela. „A že mi to slušelo.“

Flíček vstal ze svého pytle, protáhl se a šel se podívat na Kubu. Očichal mu čepici, ruku i boty a zase si lehl, tentokrát hned vedle sena.

„Já mu nic vyprávět nebudu,“ řekl. „Já s ním chodím všude. Já to všechno viděl.“

„Tak ho aspoň hlídej, ať mu není zima,“ řekla Stračena a dýchla na Kubu teplem, až se mu na čepici zachvěla bambule.

Malina se opatrně přišourala a lehla si do sena z druhé strany. „Aby mu bylo teplo z obou stran,“ řekla.

Kuba se v seně převalil a něco zamumlal. Všichni ztichli.

„Hyjé,“ zamumlal Kuba ze spaní.

Ryzák tiše zafuněl. Líza zamečela do slámy. Slepice si začechraly peří a kohout si strčil hlavu pod křídlo, aby se nesmál nahlas.

Pak na kostele odbila jedna. A ve chlévě už nikdo nemluvil. Stračena zase jen přežvykovala, Ryzák jen přešlápl, Líza jen mečela, Bělka ze spaní tiše zabečela a Malina oddechovala v seně vedle Kuby. Jako každou jinou noc.

Ráno zakokrhal kohout na plotě a Kuba se probudil v seně. Nevěděl hned, kde je. Vedle něj spalo telátko a hřálo jako kamna. Děda na lavici si mnul záda.

„Tak co?“ zeptal se děda. „Mluvily?“

„Nevím,“ řekl Kuba smutně. „Usnul jsem.“

„Já taky,“ řekl děda.

Kuba se podíval na Stračenu. Stračena přežvykovala. Podíval se na Lízu. Líza se na něj dívala a zamečela, takovým zvláštním hlasem, jako by se smála. Kohout na plotě zakokrhal ještě jednou, tentokrát nějak potichu. A Flíček mu olízl ruku.

„Příští rok,“ řekl Kuba. „Příští rok to vydržím.“

Ryzák si odfrkl, jako by o tom trochu pochyboval.

A teď zavři očička… Dobrou noc.

Jak pohádku číst před spaním?

Čtěte pomalu a tiše. Každému zvířátku můžete dát trochu jiný hlas: Stračeně klidný, Ryzákovi hluboký, kohoutovi hrdý a telátku malý. Ke konci zpomalujte a po posledním „dobrou noc“ už nic nepřidávejte.

O čem si s dítětem po pohádce povídat?

Další pohádky najdete v přehledu Pohádky na dobrou noc.

Časté otázky

Pro jak staré děti je pohádka vhodná?

Pro děti zhruba od tří do šesti let. Namluvená trvá asi šest a půl minuty.

O čem pohádka je?

O staré lidové pověře, že zvířata o půlnoci na Štědrý den mluví lidskou řečí. Kuba to chce slyšet, ale usne, a zvířata si zatím laskavě povídají o něm a o tom, co spolu celý rok zažili.

Jak pohádku číst, aby dítě usnulo?

Pomalu a tiše, každému zvířátku můžete dát trochu jiný hlas. Ke konci zpomalujte a po posledním „dobrou noc“ už nic nepřidávejte.

Aktualizováno